M.A.I.E. - společenský význam zemědělství dějinně přečnívá nad produkcí.

26.3.2013

M.A.I.E. - společenský význam zemědělství dějinně přečnívá nad produkcí.Zemědělství je oblast, která obrací člověka k přírodě. Traktoristu k ornici, zootechnika k vepři. Oblastí, kde se tak děje, notně ubývá a ve svém denním provozu drtivá většina populace na přírodu a její zdroje ve své vlastní podobě nenarazí. Máme nad tím plakat? Nebo se místo toho věnovat pěstování a chovu, abychom abychom kontakt s přírodou neztratili? Odpověď dneška: ano, ale pouze bokem. Důležitější je pěstovat a chovat vztahy mezilidské. Na přírodním pozadí to jde líp.

Současný antropolog Samuel Bowles ve své nejnovější obsáhlé publikaci A Cooperative Species: Human Reciprocity and Its Evolution (Princeton University Press, 2011) dochází k závěru že v dávné době, kdy se člověk začal uchylovat i k zemědělské činnosti (záměrně nepíšu: výrobě), nebylo to z hladu. Zemědělství nemělo v paleolitických dobách za účel přinášet plody k nasycení se. Jídla bylo dostatek a pěstování se v porovnání se sběrem a lovem jevilo jako zdlouhavé a náročně. Bowles si klade otázku, proč se tedy lidé rýpali v půdě a bavili se šlechtěním. Nabízí odpověď, že primárně ze společenských důvodů. Nešlo o interakci člověka s přírodou, ale utužování vztahů mezi lidmi navzájem. Pěstování kytiček umožnilo zatáhnout do společnosti i osoby s omezenými příležitostmi, jak se dnes říká, účelem zemědělské činnosti bylo „inclusion“.

Rozpoznáváme-li dnes agroturistiku, jako nový obchodní či jaký sektor, pleteme se. Původní smysl zemědělství měl ke smysluplnému trávení volného času blíž, než dnes, kdy je ve venkovských oblastech multifunkčnost zemědělských provozů dotačně podporována.

Začátkem listopadu proběhlo na okraji Říma setkání projektových partnerů M.A.I.E., takže jsme se zabývali tamní situací intenzivněji, než kdy dříve. Itálie za posledních 12 let vykonala ohromný skok v oblasti sociálního zemědělství: zatímco ostatní sektory padají a farmaření stoupá mírně lineárně, křivka kopírující data rozvoje sociálního zemědělství roste exponenciálně. Začátkem 90. let vydaly italské vládní autority zákon no. 381/1991 o sociálních kooperativách, který velmi podpůrně zafungoval právě na zemědělském poli. Připočtěme tradiční orientaci Italů na člověka coby individuální osobu se státem řízenými převody mafiím zabavené půdy družstvům a hle: farma integrující pracovní potenciál kohokoli s kdejakým sociálním, zdravotním, mentálním nebo legislativním omezením je na světě.

Proč by pak měly vznikat chráněné nebo terapeutické dílny produkující křivé kameninové popelníky, když existují zemědělské provozy s tak širokým rejstříkem možností zapojit se? Růst by ovšem ani v Itálii nenastal, kdyby „socializace farem“ nevedla ke zkrácení obchodního řetězce. Sociální farmy mohou fungovat, jelikož finalizují a zboží mohou bez legislativních bariér odebírat místní školy, úřady veřejné správy, rodiny klientů programů sociálního zemědělství, kantýny a restaurace... Když si třebas na YouTube pustíte náhodně vybrané video o Social Farming, Green Care nebo Cooperativa Agricola Sociale, velmi pravděpodobně si tam budou účastníci pochvalovat, jak je kolem jejich zemědělského provozu najednou živo, jak se dá spoustu aktivit provozovat jen tak bez honičky za penězi, jen tak pro zábavu.

Jedním z cílů projektu M.A.I.E. je „vrátit“ evropskému zemědělství stejný účel jako v prehistorické době: aby tvořilo zázemí pro osoby potřebující pro vedení plnohodnotného života asistenci. Faremní kulisy dodávají dostatek impulsů k zapojení se.

AREA viva pracuje na akreditaci kurikula vzdělávacího programu pro sociální zemědělce. Ale o tom přijde článek o něco jindy.

Autor: Vojtěch Veselý   |   Sekce: SOCIÁLNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

AREA viva - sdružení pro ekologii a zemědělství - Valeč č.p.7, 364 55, Czech republic